Jiří Arvéd Smíchovský, později Georg Arwed Smichowski, patří bezpochyby k nejvzdělanějším a nejkontroverznějším lidem, které naše země minimálně v novodobé historii měla. Během svého života byl mnohým: svobodným zednářem, katolíkem i satanistou, trojnásobným doktorem, polyglotem ovládajícím osm jazyků, géniem s perfektní pamětí, okultistou, nacistickým kolaborantem, donašečem pro STB. Poválečný tisk mu dal mnoho přezdívek: Malostranský ďábel, novodobý pražský Faust nebo Ďáblův přítel. Zemřel 22. ledna roku 1952 ve vězení za nejasných okolností.
Rodina Smíchovských, která obývala malostranský dům U Zlaté lodi až ve 20. století, ve své době patřila k pražské honoraci. Dům zakoupil otec Jiřího Arvéda Smíchovského, který se jmenoval Rudolf. Ten si v domě před první světovou válkou zřídil dílnu na výrobu tiskařského náčiní a prodejnu tiskařských potřeb. Rudolf Smíchovský se jako vlivný zbožný katolík stýkal i se samotným papežem. Také podporoval výtvarníky – hlavně ty, kteří se ve své tvorbě věnovali náboženským tématům. Jeho syn, kterému se mu dostalo katolického vzdělání v Římě, ve sklepení domu své rodiny vyvolával satana a praktikoval v dospělosti černou magii spolu se svým přítelem. Jak k tomu došlo, že se z dítěte renomované pražské rodiny stala tak bizarní osobnost?
Studium práv musel přerušit kvůli válce
Jiří Arvéd Smíchovský od roku 1916 studoval práva na pražské německé univerzitě, ale studia musel zanechat kvůli tomu, že byl povolán do Rakousko-uherské armády. Jako poručík sloužil na italské frontě, ale brzy dezertoval a skrýval se v klášteře u Pisy. Nakonec skončil v zajateckém táboře… Po válce v roce 1920 dokončil své studium práv a potom se vydal do Říma studovat teologii a aby toho nebylo málo, tak studoval také filosofii ve francouzském městě Toulouse.
Polyglot a trojnásobný doktor
Když se vrátil v roce 1929 do Československa ze studií, měl na kontě tři doktoráty a ovládal osm jazyků. Právě tehdy se začal zajímat o okultní nauky a o kabalu. Stýkal se se svobodnými zednáři, ale od roku 1934 byl členem Národní obce fašistické. Předtím byl krátce v různých politických partajích – stal se sociálním demokratem, národním socialistou a lidovcem. Svým rodičům způsoboval problémy, protože hojně navštěvoval pražské vinárny. Jeho dluhy platila zejména jeho matka. Během svých alkoholových výletů zjišťoval od významných osobností informace, které by za střízliva neřekly. Fascinovalo ho tajemno. Právě v pražských vinárnách se seznámil s Františkem Kabelákem, se kterým Smíchovský posléze praktikoval černou magii. Pražská policie se o Smíchovského zajímala kvůli členství v Národní obci fašistické i kvůli tomu, že byl homosexuálem.
Zajímaly ho hermetické spisy
Malostranský Faust toužil poznávat skrytá tajemství, protože věřil, že všecko podstatné už bylo objeveno, ale mají k tomu přístup jen zasvěcení. Toužil po tom stát se jedním z nich. Sháněl hermetické spisy, dokonce i v klášterních knihovnách. Materiály skupoval nebo zabavoval a nechal si je posílat domů. V prvním patře si zřídil knihovnu, kde uchovával vzácné tisky a rukopisy. Jeho fascinace zašla tak daleko, že se v průběhu Druhé republiky účastnil pokusu obsadit Lidový dům a také byl při útoku proti Vinohradské synagoze právě kvůli knihám a rukopisům.
Smíchovský za druhé světové války
Během druhé světové války kolaboroval s Němci. Hned na začátku německé okupace začal spolupracovat s tajnou službou Sicherheitdienst (SD) a stal se jedním z nejhorlivějších agentů (prý nedobrovolně). Právě v tomto období přijal německou verzi svého jména. Paradoxně ho třikrát uvěznili nacisté, přestože spolupracoval s německým SD. Nejdříve ho uvěznili v roce 1941 (srpen až prosinec), následně od září 1944 až do dubna 1945. Důvodem prvního zatčení bylo, že se jméno doktora Smíchovského objevilo v diáři jednoho zabitého odbojáře. Nakonec ho vysvobodili ochránci z SD. Podruhé to bylo velmi podobné. Naposledy ho zatkli 1. května 1945 a věznili ho až do konce okupace. Je dost pravděpodobné, že své poslední zatčení nafingoval, protože si myslel, že uteče zúčtování s kolaboranty. To se ovšem nestalo.
Po válce byl prominentním vězněm. Zemřel za nejasných okolností
O několik dní později byl zatčen a souzen na základě retribučních zákonů. Před soudem se jakožto doktor práv hájil sám, ale neúspěšně. V květnu roku 1947 byl odsouzen na doživotí a byl vězněn v různých věznicích, naposledy na Mírově (zde měl vlastní celu). Státní bezpečnost (StB) ho používala jako svědka v politických procesech. Podle dobových dokumetnů na popraviště přivedl kolem 50 nevinných lidí. Ve vězení se podle svědectví svých spoluvězňů snažil praktikovat černou magii. Jiří Arvéd Smíchovský zemřel za nejasných okolností zemřel na Mírově dne 22. ledna 1952. Podle jedné verze se zabil sám, podle jiné zemřel na následky otravy krve, protože si provedl obřízku, podle další ho zavraždil dozorce na příkaz StB. Byl pochován na Mírově do hrobu č. 301. Vězeňský hřbitov byl zrušen a dnes na jeho místě najdeme park.
http://nasregion.cz/, autor: Soňa Brunnerová