KLÁŠTEREC NAD OHŘÍ
Bezhlavý mnich
V kláštereckém zámku poblíž bývalého benediktinského kláštera se zjevoval příznak mnicha z hlavou podpaží, držící v rukou kus bílého sukna. Nejčastěji se prý zjevoval v bývalém pivovarském domě, kde už na jeho zjevení byli pivovarští dělníci zvyklí.
Staleté bílé zjevení
Na rozcestí k Měděnci mezi Perštejnem a Kláštercem se zjevuje přízrak Bílé paní.Objevuje se tu prý jen jednou za sto let a jen v tento čas je ji možno vysvobodit.
KADAŇ
Černá madona v bráně
Z Mikulovské brány (od 16.století zvaná Svatá), která tvořila součást opevnění města, se zachovala jen věž. Vnitřek jejího průchodu je členěn dvojcemi hrotitých výstupků. V jednom z nich, v nice s barokním štukovým orámováním, stojí gotická dřevěná polychromovaná socha Panny Marie, tzv. Černá Matka boží z první čtvrtiny 15. stoleti. Vede odtud křížová cesta se sedmi kaplemi.
Obraz ďábelské legendy
Na Svaté bráně býval namalován i obraz čerta, podávajícího staré bábě boty zavěšené na holi. Dosud je známa pověst, jež dala vznik tomuto obrazu.
V domě u městské brány sídlil švec s mladou manželkou. Měli se rádi a byli spolu šťastni. To velmi rozčilovalo čerta a umínil si jejich štěstí zkazit. Poslal za nimi starou bábu, aby je rozhádala, a slíbil jí za to pár nových střevíců. Říká se přece „kam čert nemůže, nastrčí bábu …“Úkol byl splněn, manželé se hádali, ale čert se stařeny tak bál, že jí slíbené boty podal hůlkou. Ono se totiž říká také „bába ošidí i čerta…“.
CHOMUTOV
Poklad hlídaný podzemními duchy
V rozbořeném hradě je údajně ukryt poklad hlídaný podzemními duchy. Vypráví se tu varianta pověsti o střevíci vhozeném chlapci do hluboké jámy, v níž byl potom nalezen poklad.
Mumifikovaný kominík
Pod kostelem sv. Ignáce je stará jezuitská hrobka se zachovalými mumiemi. V jedné z rakví lze prý podle oblečení zřetelně poznat mrtvolu kominíka. V minulém století se zde vyprávělo, že do komína jezuitské koleje spadl kominík a ztratil se. Po čase byl nalezen v hrobce u dveří mezi poházenými rakvemi, sedící, s okousanými prsty, zřejmě zemřelý v šílenství z hladu. Byl dodatečně uložen do rakve mezi mrtvoly jezuitských mnichů. Od těch dob bylo jisté, že z hrobky vedou vzduchové šachty, ústící v komínech.
Zjevení mnicha
Na bývalém zámku, později sloužícím jako radnice, se ukazuje tzv. Mnichův dvorek. Na jedné zdi je tu reliéf představující mnicha s oddělenou hlavou a rukama. Upomíná dobu, v níž se zámek stavěl. Podle pověsti tam byl zazděn mnich, jehož přízrak se zde později zjevoval, hrozilo-li městu nebezpečí. Kráčel vždy od radnice až ke kasárnám, bývalému klášteru jezuitů, kde zmizel. Zjevil se prý roku 1832 a za tři dny nato město vyhořelo.
HASIŠTEJN – hrad (Chomutov)
Filosofické středisko
Koncem 15. století sem soustředil svou velkou knihovnu a astronomické přístroje významný humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Po svém návratu ze zámoří zde vybudoval proslulé kulturní středisko evropského významu.
Podle starých zpráv se pod hradem připomínaly též „alchymistické kuchyně“.
Oživená minulost
O hradu se vypráví, že na Velký pátek se tu otvírají všechny ukryté poklady a hrad se objevuje ve své bývalé kráse, se všemi minulými pány a služebnictvem.
Skála nenávisti
Německý název Hassenstein vysvětluje pověst o majiteli, který odjel do války a zanechal na hradě dceru pod dohledem kaplana. Dcera se však po čase vdala za dobrodružného rytíře. Když se hradní pán vrátil, zabil kaplana, jenž pár sezdal, dceru dal zaživa zazdít a sám s koněm skočil ze skály do propasti pod hradem v místě, kde hradby byly nejnižší.
Hlídač pokladu
Obrovský starý muž s velkým psem hlídá prý v podzemním sklepení pod hradem velký poklad. Vypráví se tu o dvou bratřích z Bystřice, kteří chtěli poklad vyzvednout. Po dlouhém a namáhavém kopání se jim zjevil zmíněný přízrak a vyděšení bratři utekli. z Bystřice, kteří chtěli poklad vyzvednout. Po dlouhém a namáhavém kopání se jim zjevil zmíněný přízrak a vyděšení bratři utekli.
JÁCHYMOV (Karlovy Vary)
Rudné doly a alchymisté
V 16.století byly všechny rudné doly hlavními sídly alchymistů. Stejně tomu bylo i s Jáchymovem. V letech 1527 až 1533 tu působil jako lékař proslulý autor knih o kovech a hornictví Georg Bauer Agricola (1494 – 1555), rodák ze severní strany Krušnohoří. Jeho nejvýznamnější dílo O hornictví vyšlo posmrtně, v roce 1556 v Basileji. Agricola do něho shrnul popisy důlních technik, hutních praktik i základy mineralogie, které nasbíral na obou stranách Krušnohoří. Jako první popsal též hornické choroby z povolání. Jeho přítel jáchymovský evangelický farář a kronikář Johannes Mathesius Bergpostilla (1565) se sice vyslovil proti alchymistům, ale jinak uznával možnost přeměny kovů.
Horním hejtmanem jáchymovským byl alchymista a důvěrník císaře Rudolfa II. Sebald Schwertzer. Do Prahy a Jáchymova se dostal přes Augustův kurfiřtský dvůr v Drážďanech.
Berggeist
Vypráví se, že zdejší podzemní poklady chrání mohutný skalní duch Berggeist. Před náhlými závaly varoval táhlým zpěvem, jindy se zjevoval v podobě světýlka. Vyjímečně se objevil v lidské podobě, jako malý mužíček s velkým hrbem.
Valpuržina noc
Okolí Jánské kaple nad Jáchymovem bylo pověstným místem sletů čarodějnic tohoto kraje. Shromažďovaly se tu o Valpuržině noci před prvním májem (název vychází z místní německé tradice).
Bílá paní
Na Stříbrném vrchu nad Jáchymovem se v noci za svitu luny zjevovala Bílá paní sušící prádlo. Říká se, že je tu zakletý zámek. Občas odtud bývá slyšet hudba v noci jsou vidět jeho osvětlená okna.
Přízrak hrající kuželky
V troskách hradu Šlikovky ( Freudensteinu ) se v noci zjevoval přízrak zakletého rytíře hrajícího kuželky. Podle pověsti zde zbohatl jeden náhodný svěsek, který si ze strašidelné hry odnesl stříbrnou kouli.
Proslulé poutní místo
Na místě nynější osady Mariánská, patřící k Jáchymovu, bývalo od 17. stolí proslulé poutní místo Krušných hor Maria Sorg. Stával zde klášter a dva kostely.
Předmětem uctívání byl obraz Panny Marie s probitým čelem, k němuž se váže legenda o zbožné dívce vzývající obraz a jejím bezbožném a škodolibém bratrovi, který obraz probil hřeby a vzápětí se zabil pádem ze žebříku.
KOVÁŘSKÁ (Chomutov)
Příšerný Hainzmichl
Na planinách a v lesích v okolí Kovářské se prý zjevují přízraky Divoké honby. Stává se tak v zimě, od Vánoc do Tří králů. Vede ji „příšerný Hainzmichl“, bájná postava místních německých pověstí. Má to být obdoba hejkala, projevující se v lesích strašidelnými zvuky.
Poklad Na starém zámku
Pod Kovářskou, v místech, kde se nalézá stará strusková halda, se říká NA starém zámku. Vypráví se, že je zde ukryt měděný hrnec plný stříbra. Poklad lze vydobýt jen na Květnovou neděli anebo na Velký pátek, a to prý zvláště ve tři hodiny odpoledne;je k tomu třeba dobrého proutku.
LESTKOV (EGERBERK) – hrad (Chomutov)
Útěk trpaslíků
Nad obcí, na prostředním ze tří kopců zvaném Černý vrch, jsou zříceniny gotického hradu postaveného v polovině 13.století. V Černém vrchu kdysi bydlel národ skřítků. Později je lidé pronásledovali.
Skřítkové zaplatili převozníkovi, nechali se převést na levý břeh Ohře a od té doby je tu nikdo neviděl.
Ohnivý obři
Jsou zde četné sluje a pramen, jemuž se připisuje zázračná moc. V místech, kde ústí nejvíce slují do prohlubně, se údajně zdržovali ohnivý obři, „pod jejichž kroky se otřásala země.“ Z podzemí bývalo často slyšet různé zvuky a zpěvy.
MĚDĚNEC (Chomutov)
Měděná panna
V Měděné hůrce (910 m) nad městem je zakleta měděná panna. Hlídá tu ukryté poklady. Vysvobodit ji zle vždy jednou za sto let, a k komu se to podaří, ten se údajně stane pánem Krušných hor.
Modré děvče u Černého rybníku
Z osady Kotliny vede pěší cesta na vrch Ptačí hejno (850 m) nad Měděncem. Prochází kolem malé bažinaté kotliny zvané Černý rybník. Zde se každý pátek v noci zjevuje přízrak dívky oblečené v modrých šatech s bílým závojem. Na podzim v ruce drží hrníček s ovocem, které kolemjdoucím nabízí. Říká se, že pocházela ze zámku v osadě Venkov, jehož zbytky se nacházejí v lese. Z nešťastné lásky se utopila v Černém rybníce a její duše nemá po smrti klid.
VEJPRTY (Chomutov)
Erbovní pověst
Město v Krušných horách při německé hranici je jedním ze středisek, kde se už ve středověku dolovalo. Královským horním městem se stalo v roce 1607. Ke svému jménu přišlo podle majitele zdejšího hamru Wegbertha.
V době úpadku dolování stříbra vyvrátil vítr jedné bouřlivé noci vysokou jedli, pod níž se obnažila stříbrná žíla. Část městského znaku připomíná tuto pověst. Tehdy se obnovila těžba „nově se zvolalo“ a od té doby nese část města název Nové Zvolání.
Červený Vysokokameník
Na Vysokém kameni (932 m) blízkých skalách u Vejprt sedává jedenkrát za každých pět let od dvanácté do jedné hodiny v poledne mužík s dlouhým rudým vousem a v červeném oděvu, zvaný Vysokokameník ( Hohensteiner ). Bývá obklopen houfy bojovných koček. Červený skřítek prý už dlouho čeká na své vysvobození, které mu může přinést pouze nebojácná dívka.