V předbělohorské době, kdy v temných koutech české krajiny vládl stín a moc, stál na strmém vrchu majestátní hrad. Tento hrad patřil Linhartovi Colonnovi z Felsu, jednomu z vůdčích osobností stavovské opozice, který byl znám svou odvahou a politickou prozíravostí. Přesto však byl tento hrad proslulý něčím mnohem tajemnějším – ukrýval alchymistickou laboratoř, jejíž existence byla opředena legendami a mystérii.
V hloubi hradu, za masivními kamennými zdmi, kde se světlo svící odráželo od lesklých povrchů skleněných baněk a kovových nástrojů, pracoval tajemný alchymista Jakob Tentzel. Tentzel byl mužem, jehož znalosti o alchymii byly považovány za nadpřirozené. Mnozí věřili, že měl klíč k tajemství přeměny olova ve zlato a k nalezení elixíru života. Jeho pojednání o alchymii, nazvané „De metallis diversi tractatus“, je dodnes uchováváno ve sborníku pražského Národního muzea, a je považováno za jeden z nejvýznamnějších alchymistických textů té doby.
Podle legendy Jakob Tentzel nepracoval sám. Pomocí tajemných rituálů přivolával duchy starodávných alchymistů, kteří mu měli pomáhat při jeho pokusech. V noci, když měsíc vrhal své chladné světlo na hradní zdi, bylo možné slyšet šepot a vidět záblesky podivného světla vycházejícího z laboratoře. Lidé z okolních vesnic mluvili o tom, jak na hradě vídali tajemné postavy v pláštích, které se zjevovaly a mizely v mlze.
Jedné bouřlivé noci, kdy hrom duněl nad hradem a blesky křižovaly oblohu, se z laboratoře ozval ohlušující výbuch. Když sluhové a stráže pronikli do místnosti, našli ji prázdnou – Tentzel zmizel beze stopy. Zůstaly jen jeho rukopisy a podivný kovový prach, který se třpytil na podlaze.
Od té doby se říká, že duch Jakoba Tentzela stále přebývá v ruinách starého hradu, chráníc tajemství, která se nikdy nesmějí dostat do rukou smrtelníků. A tak legenda o alchymistovi a jeho tajemné laboratoři žije dál, zahalena do závoje času a mýtů, lákajíc odvážlivce k jejímu odkrytí.