Bájná postava německých pověstí na Loketsku. Byl knížetem duchů zdejšího kraje. Matkou Hanse Heilinga byla vodní víla Oharka. Jeho mýtus s prométheovskými prvky se stal vyjádřením lidové touhy po zázračnu. Přes svou nadpřirozenou moc je dojímavý lidským rozměrem a svým koncem. Nad Ohří vystavěl „největší a nejkrásnější“ město na světě. Jeho zbytky jsou spatřovány v Hans-Heiling-Felsen, Svatošských skalách. Nakonec, dobrovolně zbaven svých magických schopností kvůli lásce , podléhá v boji s medvědem.
Pověsti
Pověsti o něm sebral a vydal Ch. H. Spiess v díle Hans Heiling, čtvrtý a poslední kníže duchů Země, Vody, Vzduchu a Ohně. Některé odchylné verze zaznamenal T. Körner, od něhož pověst převzali bratří Grimmové.
Každý, kdo cestuje dolů z Elbogen (Lokte) z Egertal (Vrch) oproti Karlovým Varům uvidí místo, kde se nachází v blízkosti obce Doubí podivně strukturované kameny, které mají podobnost lidských postav. 
Tyto kamenné struktury nesoucí jméno Hans-Heiling skála nebo krátce Hans Heiling. O jeho původu je řečeno: Před mnoha lety, dominoval krutý markýz na zdejším hradu Vohburg a oblasti kolem Lokte. Jednoho dne šel chudý farmář do zámku, aby zde získal práci ve službě. Podél cesty, našel mezi dvěma velkými kameny opuštěného malého chlapce.
Protože měl soucit, zvedl plačící dítě a vzal ho s sebou. Když přišel do hradu, nechal se odvést k Markraběnce Johanně a řekl jí: „Je zvykem přinést dárek v podobě hradu. Našel jsem tohle dítě a přinesl jej k tobě jako dárek, doufám, že máš v sobě milosrdenství a sirotka a si vezmeš do své péče! “ Markýza měla soucit a dítě vzala do náruče.
To dostalo při křtu jméno Hans a po jménu Heiling. Hans Heiling vyrostl pod ochranou markýzy do pohledného mladého muže, který našel větší přízeň v oblasti přírodních věd, než rytířských her. Miloval samotu, potuloval se v lesích a polích a přemýšlel o všem, s čím se setkal velmi dychtivě. Nejednou se posadil s hlubokou myšlenku na břehu Ohře. . . . . Trochu jiný přístup k lidové pověsti o Hans Heilingovi zvolil a převyprávěl učitel Anton Prokop SCHMITT ve své knize pověstí z roku 1864. Vypráví, že jeden chudý rolník nalezl právě narozené dítě kdesi v místech dnešního slavkovského kostela či na vrchu Krudum. Odevzdal je jako dar vévodkyni na starém hradě v Lokti. Dítě dostalo jméno Hans a přídomek Heiling, vyrostlo v pohledného jinocha, kterého více než rytířské hry lákaly vědy, samota a lesy.
Na svých toulkách v okolí spatřil jednou na břehu Ohře překrásnou dívku. Byla to vodní víla, která mu slíbila, že splní jeho přání – poznat „černé umění“ (čarodějnictví) za podmínky, že se nikdy neožení. Hans Heiling jí to slíbil, ale po letech poznal dívku, do které se zamiloval, a protože věřil, že svými čarami překoná i kouzelnou moc vodní víly, uspořádal svatbu. Když měl před oltářem vyslovil své „Ano“, vyšla vodní víla z Ohře a všechny svatebčany proměnila v kámen. Tuto verzi pověsti získal zdejší učitel SCHMITT v poslední chvíli, v době, kdy bylo možno ještě vycházet z nezamlžených pramenů lidové tradice pověsti, která se vázala k tomuto místu.
Kdy vznikla pověst? Má nějaké pravdivé jádro?
Původ pověsti se odvíjí od jména Hans, kdežto příjmení „Heiling“ vzniklo později. Mládenec dostal jméno podle známého křtu vodou – Jan Křtitel (Johann) čili Hans(Honza). Získal lásku a pomoc vodní víly; když se od ní odvrátil k věcem pozemským, byl zničen a zaklet v kámen. V motivu spatřuje GNIRS (1930) antický prapůvod pověsti. A jak je to s druhým jménem? Už ve starých listinách Lokte kolem roku 1530 – není sice řeč o Heilingovi – ale uvádí se místní název „Heiligstein“ i „Heilige Wiese“. Už kol roku 1650 v jiné listině se uvádí název údolí „bey Hans Heiling“. Místo se pak stává pro zajímavé skalní útvary cílem výletů karlovarských hostí. 6.července 1808 sem zavítal také básník Goethe . (Překlad Mir. Chytil). . Německé lidové pohádky. Editace bratří Grimmů. 2. vydání, str. 329) rok – 1857. A tady je pak je zcela odlišný přístup k této báji. Na Ohři na konci vesnice Doubí, vyčnívá ze skály podivný kámen kterému lidé říkají „Hans Heilings Rock“ a to znamená, že v dávných dobách tu byl jistý muž jménem Hans Heiling, žil mezi lidmi kteří mají dost peněz a majetku, ale byl posedlý jakýmsi zlým kouzlem.
Každý pátek byl uzavřen ve svém domě a zůstal neviditelný po celý tento den. Heiling byl ve společenství se zlem a prchal, když spatřil kříž. Jednou se prý zamiloval do krásné dívky, které se také původně líbil, ale později byl jejich slib zrušen.. Vzhledem k tomu že měla svatbu s jiným ženichem a na svatbě mnoho hostů, se přímo ve 12. hodin v den jejich svatby Heiling náhle objevil mezi nimi, a zvolal: „Čertu budu prokazovat své služby, když se mi zničilo mé štěstí“ Ďábel odpověděl: „Tak ty jsi můj!“ A změnil všechny svatební lidi ve skalní kameny. Nevěsta a ženich tam stojí, jen se obejmout, druhá skála vedle ní je jako socha se založenýma rukama. Hans Heiling pak spadl z útesu dolů do Ohře která ho pohltila. Ďáblovo kopyto dokázalo to, že jej žádné oko nemůže vidět znovu. A tak dodnes jsou vidět jen kamenné obrazy milenců, otce nevěsty a hostů. Také ono místo kde Heiling spadl je stále přístupné.
Přeložil a zpracoval Frank Nykl
Jak cestovat autem
Zaparkovat lze ve čtvrti Karlovy Vary-Doubí na malém parkovišti na konci ulice Svatošská. Odtud se vydat pěšky po asfaltové cestě ke Svatošským skalám (2,5km).
Jak cestovat vlakem
Vystoupit ve stanici Karlovy Vary a autobusem MHD se dopravit do čtvrti Karlovy Vary-Doubí. Odtud pokračovat pěšky po modré TZ ke Svatošským skalám (2,5km).
Jak cestovat na kole
Kolem Svatošských skal vede nenáročná cyklisty hojně využívaná cyklostezka spojující Karlovy Vary a Loket.
Jak cestovat s kočárem
Svatošské skály jsou ideálním místem i pro návštěvu s kočárkem. Z Doubí od parkoviště v ulici Svatošská vede až ke skalám nenáročná asfaltová cesta.