OPUŠTĚNÝ TAJEMNÝ PENZION: V Nimrodu u Mariánských lázní

Na samotě mezi hustými lesy stojí záhadná stavba nesoucí nápis Penzion Nimrod. Před sto lety byla oblíbeným vycházkovým cílem lázeňských hostů z nedalekých Mariánských Lázní. V posledních letech k ní však míří jiný druh návštěvníků: kromě místních vandalů, kteří ji rozebírají kvůli stavebnímu materiálu, přitahuje pozornost těch, co rádi objevují místa duchů.

Původní vila byla postavena už v roce 1905 mezi rašeliništi Slavkovského lesa, nedaleko zbytků středověké tvrze ze 14. století. Postupně byla budova rozšířena na penzion s kavárnou a za první republiky se místo stalo velmi oblíbeným. Mezi návštěvníky patřil i britský král Eduard VII. nebo československý prezident Edvard Beneš s manželkou. Český průvodce ředitele Hořejšího popisoval Nimrod jako útulnou kavárnu. Dvojspřeží sem stálo 60 Kč, drožka 40 Kč. Hosté si tu dávali dobrou kávu, drobné pohoštění a různé speciality. Na terase si mohli pohovět na skládacích lehátkách a pokochat se pohledem na prosluněnou louku a blízký les. Před silným letním žárem je chránily slunečníky.

Za druhé světové války se Nimrod proměnil v sanatorium pro raněné vojáky, o které pečovaly jeptišky. Po roce 1945 tu správcoval Jan Zavázal, který tu zažil první záhadu. Víno se tu proměňovalo na vodu! Hosté to prskali a plivali na zem a žádali vysvětlení. Správce vcelku brzy přišel celé záhadě na kloub. Zjistil, že s vínem „čaruje“ nikoli Ježíš, ale jeho jediný zaměstnanec – sudetský Němec a údajný antifašista, ve skutečnosti však vojenský zběh Otto Dietl. Jak se ukázalo, kradl nejen víno a rum, ale ředil i ostatní likéry. Veškerou škodu si pak musel řádně odpracovat.

Kolem roku 1955 se z Nimrodu stala dětská ozdravovna, pojmenovaná po sovětském maršálu Žukovovi. Pak areál přešel pod správu Dopravního podniku hlavního města Prahy, který jej využíval jako rekreační středisko pro své zaměstnance. Po revoluci se dostal Nimrod do soukromých rukou a ještě roku 2003 byl v provozu jako restaurace a penzion. Pak však přestala fungovat restaurace a postupem času i ubytování. V roce 2006 koupil objekt za směšnou cenu nynější vlastník Vlastimil R. a od té doby je budova neobydlená a totálně chátrá.

Okna jsou na mnoha místech vytlučená, na mnoha místech je probořené zdivo. Podlahy trouchnivějí a propadají se, prázdnými pokoji profukuje vítr. Do střechy zatéká, bortí se sklepy. Na čem si nestihl pochutnat zub času, do toho se s vervou pustili místní obyvatelé. Odnášeli odtud obložení, okenní rámy, cihly, nosné trámy, plechy a tašky ze střechy … Stavba, která stojí na kůlech zapuštěných do bažiny, se naklání a nebude dlouho trvat, a celá se sesune. Protože je však historickou památkou, majitel ji nemůže zbourat, a tak možná jen čeká, až sama spadne.

Jedinými, koho to dnes k penzionu Nimrod táhne, jsou milovníci zvláštního druhu turistiky, jimž se říká urbex. Rádi objevují stará opuštěná místa a fotí je. Penzion však láká také záhadology, neboť je zanesen na seznam míst, kde se vyskytují paranormální jevy. Už dříve se návštěvníci restaurace svěřovali s tím, že byli svědky zvláštních úkazů. Viděli oči či paže vystupovat ze stěn, cítili pach po síře, zahlédli pohybující se světélka. Ti, kteří nocovali v penzionu, mívali zase intenzivní pocit, že na pokoji nejsou sami, a jejich děti mluvily s neviditelnými bytostmi. Dnes už penzion Nimrod bohužel obývají jenom ti duchové.

Zdroj: VTPJ a Storyexpres, TM