Záhada hřbitova v Noutonicích

Na první pohled obyčejné „místo posledního odpočinku“. Ale obyčejné je prý pouze na první pohled. Vypráví se o něm hrůzné historky, na internetu o něm kolují neuvěřitelné hypotézy. Údajně zde straší! Jsou tato vyprávění moderním mýtem, anebo skutečně bloudí na hřbitově v Noutonicích u Prahy duše mrtvých, navždy uvězněné v nekonečných temnotách očistce?

Větve stromů mezi tmavými hroby se pohybují ve slabém vánku. Klidná scenérie lesklých náhrobních desek se pozvolna mění pod příkrovem husté mlhy, vítr slábne. Stín stromu se formuje do tvaru lidské postavy. Snad jen rozptýlené měsíční světlo je příčinou téhle děsivé iluze. Anebo ne? Člověk začíná mít nepříjemný pocit z neznámého nebezpečí. To snad není možné! Od jednoho blízkého pomníku se začíná ozývat chraplavý šepot. U hrobu však nikdo nestojí…

Neklidní mrtví?
Popsané jevy zřejmě nejsou výmyslem. Prý je může zažít návštěvník na jednom zapadlém hřbitůvku ležícím u vísky Noutonice. Malá obec, nacházající se asi 10 km severozápadně od Prahy, není sama o sobě příliš známá. Proslulý je však její hřbitov blízko silnice vedoucí směrem na Kamýk. Především v noci se tu údajně pohybují hroby, mezi pomníky se míhají nevysvětlitelné stíny, a to není zdaleka vše! Někdy prý hřbitovní plochu pokrývá podivná světélkující mlha, zatímco mimo hřbitov je hezké počasí. Jsou to pouhé výmysly?

Noutonice_2017_36_

Hlasy odnikud
Ze hřbitova se mají občas ozývat zvláštní vysoké zvuky, připomínající nářek zraněného zvířete nebo člověka. Od hrobky se sousoším dvou lidí i od dalších hrobů jsou prý slyšet záhadné šeptající hlasy. Kde je možné nalézt jejich zdroj, když v té době nikdo na hřbitově nemluví? Dalším mysteriózním zážitkem je nevysvětlitelný zvuk kroků, které jsou údajně ze hřbitova slyšet v době, kdy je liduprázdný. Jaké další podivné jevy můžeme prý na tomto místě zažít?

Jen babské povídačky?
„…začalo hodně foukat a brácha tvrdí, že viděl u jedné hrobky pohybující se malé zelené světýlko.(…) Na hřbitově ale nikdo nebyl.“ Příběh o zážitku svého bratra z noutonického hřbitova uvádí na internetovém blogu uživatelka pod přezdívkou Lea. Je její vyprávění přehnané či vymyšlené? Nevypadá to tak – podobně neobvyklé zážitky má z tohoto místa údajně několik dalších lidí! Mezi některými obyvateli Noutonic má hřbitov tak špatnou pověst, že se mu zdaleka vyhýbají! Podle jiných je místem, kde se nic paranormálního neděje. Na jednom z webů píše Jirka: „Na noutonickém hřbitově mám pochované své předky. Nikdy jsem, ani starší lidé z okolních vesnic, o tajemných jevech nic neslyšel.“ Chceme záhadnost hřbitova ověřit, proto jedeme přímo na místo! Co může být příčinou záhadných noutonických úkazů?

Akustický klam?
Zvuky, které zde lidé údajně slyší, mohou mít i přirozeně vysvětlitelný původ – může docházet k akustickým klamům. Příčinu kroků, údajně slyšených ze hřbitova, můžeme možná hledat v dupání ježků anebo krocích lidí a zvířat, kteří chodí těsně vedle hřbitova. Někdy je jen velmi těžké rozeznat – především za špatného počasí, v mlze, která je zde prý obvyklá – směr zvuku! Lehce tak může dojít k záměně místa, ze kterého zvuk vychází, stejně tak jako k nesprávnému určení jeho zdroje. Jiným tzv. „normálním“ řešením mohou být praskající větvičky, přes které přeběhne například myš. To pak může vytvářet dojem, že na hřbitově někdo chodí! Lze tím ale vysvětlit všechny noutonické záhady?

Na pomoc přichází psychologie
Podle psychologa Doc. PhDr. Jiřího Kulky se prý může v případě noutonických záhad jednat u svědků podivných jevů o „zjitřenou představivost vlivem pověsti.“ Také prý může jít o iluzi. Otázka však zní, zda může být lidská představivost nebo iluze tak silná, abychom viděli pohybující se stíny, přelétávající světla a slyšeli hlasy? Z poznatků psychologů vyplývá, že pokud skupina lidí očekává určitý jev (a přesvědčuje se o něm), mohou se v něm natolik utvrdit, že se jim zdá skutečný. Lidský mozek má totiž tendenci zkreslovat skutečnost podle svých očekávání! Ale jak vysvětlit, že záhadný šepot slyší lidé vždy ze stejných míst hřbitova? A navíc: děsivé události tu údajně pozorují i skeptici, kteří v nadpřirozeno nevěří!

Jde o prokletí věčnosti?
Ani sledování záhadného světla se nedá vysvětlit pomocí standardní vědy. V mnoha místech světa se prý stejně jako zde pravidelně ozývají nevysvětlitelné kroky, hlasy či nářek, objevují se tajemné stíny, světla či údajné přízraky. Může to být jen náhoda? Podle hypotézy „paměti místa“ se zde prý kdysi odehrávají tragédie nebo jsou zde pohřbeni zavraždění, utýraní nebo za svého života nešťastní lidé. Smutné události prý navěky zanechávají negativní stopu, kterou mohou někteří jedinci vnímat.

Informace „odjinud“?
Pokud je v psychologii uznáván termín kolektivní nevědomí, proč by nemohlo existovat jakési „vědomí místa“ – tzv. bioenergetické pole (negativní či pozitivní), které opakovaně můžeme vnímat přes naši psychiku? „Objevy posledních cca 50 let v rámci kvantové fyziky jasně prokazují, že i nejvzdálenější částice vesmíru jsou jakýmsi způsobem vzájemně propojeny(…) Je tedy možné, že někteří lidé, za určitých okolností, mohou přijímat zvukové i optické informace z různých částí univerzálního systému,“ píše psycholog PhDr. Andrew A. Urbiš. Možná najdeme podobné souvislosti i v Noutonicích.
Názory psychologů na noutonickou záhadu se liší. „Lidé mají schopnost zachytit i signály z ostatních bytostí a entit, ať již žijících – tzv. mají schopnost ,číst myšlenky´ – nebo neživých. Někteří o těchto svých schopnostech ani neví do té doby, než je ,duch´ zkontaktuje,“ tvrdí psycholožka, alternativní terapeutka a pedagožka Mgr. Petra Částková. „Kdo zažil tuto zkušenost a nebyl na ni připraven, může se cítit být zaskočen. Má strach, že se zbláznil a může mít potřebu vyhledat ,odborníka´ – psychologa nebo psychiatra…“ Předkládá Petra Částková správné řešení této záhady?

Nešťastná hraběnka a mor
Na hřbitově má být pochována tragicky zesnulá hraběnka Barbara Dlauhovesky von Langendorf (1831 – 1857), jedna z posledních majitelek statenického zámku. Ta se poblíž hřbitova zabila pádem z koně a její duše zde prý dodnes bloudí. Podle některých vyprávění to však byla vražda. Dodnes není jasné, kde se na hřbitově nachází její tělo, i když zde má její rodina hrobku. Co má být jejím pochováním na tajném místě skryto? Ještě děsivější skutečností je, že podle některých historických pramenů jsou na noutonickém hřbitově kdysi pochovány oběti moru, sebevrazi a popravení lidé. Zanechávají snad dávné tragédie nešťastně zemřelých lidí na tomto místě dodnes hrůznou „stopu“? Vždyť noutonický hřbitov pochází již ze 14. století, takže je jistě svědkem mnohých neštěstí.

Noutonice_2017_29_

Pátrání na místě
K večeru přijíždíme na noutonický hřbitov a vstupujeme za jeho vrátka s napjatým očekáváním. Objevíme něco neobvyklého? Při dvouhodinovém procházení a čekání na hřbitově a kolem něj nevidíme žádné stíny, ani pohybující se hroby. Avšak celou dobu našeho pobytu na hřbitově máme pocit, že je od okolí oddělen neviditelnou bariérou. Celý čas je na hřbitově až nepřirozeně strnulé ticho – nezpívají tady ptáci, není slyšet hmyz. Snad proto se někteří lidé hřbitovu vyhýbají. Za několik minut podruhé přicházíme ke hrobu se sousoším dvou lidí s úlem. Najednou z cesty před sebou slyšíme zvuk podobný lidským krokům, který trvá asi 3 vteřiny. Ale nikdo k nám nejde! Nevíme, co si o tom máme myslet. Jaký původ mají tyto podivné zvuky? Možná není noutonický hřbitov skutečně běžným místem… Je snad dokonce prokleté?

Petr Koutský

 Zdroj: http://enigma.rf-hobby.cz/

Foto: Jiří Vorlíček