Zbiroh odkrývá tajemství

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy slyšeli o zámku ve Zbirohu. Nebylo to náhodou ve spojení se slavnou Vačkářovou skladbou Vzpomínka na Zbiroh? Tenhle zámek a městečko pod ním totiž byly po celé období totality přísně utajovanou zónou!

Hrad krále železnic

První zmínka o hradu je z roku 1193, to zde žil rod Sulislavců, později ho vlastnili i císařové Karel IV, Zikmund Lucemburský a Rudolf II. Ti sem jezdili na vyhlášené hony. Rudolf II zde také založil oboru, ve které ho řada stromů ještě pamatuje. Sídlo nakonec v roce 1868 František Josef I. prodal pruskému „králi železnic“ Dr. Henry Bethelu Stroussbergovi.

Ten Zbiroh důkladně přestavěl, přičemž smísil novorenesanci s novogotikou a velebností nádražních portálů. Dlouho si ho však neužil – konkurence zařídila, aby ho při jedné obchodní cestě do Ruska zavřeli na tak dlouho, než jeho firma zkrachovala. Zámek poté od věřitelů koupili Colloredo-Mansfeldové.

Velké ucho SS

Slavné sídlo prozářil svým géniem Alfons Mucha, který zde tvoři v letech 1910 až 1928. Na Zbirohu vzniklo přes 80% jeho olejomaleb a kompletní Slovanská epopej. Tohle místo vůbec umělce lákalo, za všechny zmiňme alespoň Fráňu Šrámka, jenž zde napsal Stříbrný vítr.

Že by to bylo obrovskou buližníkovou skálou prorostlou polodrahokamy jaspisy, na níž zámek stojí? Těžko říct, v každém případě ale Němci za války objevili, že krystaly jaspisu dokonale odrážejí rádiové vlny a také je mnohonásobně zesilují. Proto jednotky SS vyhnaly Colloredo-Mansfeldy a přestěhovaly sem svůj vrchní štáb.

Unikátních vlastností jaspisových „zesilovačů“ po válce využila československá armáda. Na Zbirohu byl obří radiolokátor Tamara, který pro vojska Varšavské smlouvy sledoval pohyby amerických „neviditelných“ letadel Stealth.
Traduje se, že když prezident Václav Havel krátce po svém zvolení vyrazil do Ameriky, ptali se ho: „Co uděláte s tím zařízením, které sleduje naše letadla?“ Václav Havel ani jeho doprovod netušili o čem je řeč. Bylo jim to však vysvětleno a Tamara počátkem devadesátých let zmizela. S ní byl odstraněn i zřejmý důvod utajování existence Zbiroha, které však jaksi samospádem pokračuje dál. Zámek byl v restitucích vrácen potomkům rodu Colloredo-Mansfeldů. Ti ho ale armádě prodali zpět. Pak dlouho chátral než se zadarmo dostal do vlastnictví města Zbiroh. Město nakonec v roce 2004 zámek prodalo firmě Gastro Žofín, která se okamžitě pustila do nákladného restaurování pozoruhodné památky.

Granáty a 6 metrů betonu

Zámek vlastně nikdy nebyl důkladně prozkoumán. Za devět století jeho existence se v něm přitom nashromáždila řada záhadných prostor, jež po průzkumu přímo volají!

„Je tu hustá síť podzemních chodeb a kobek. V nich byli mimochodem vězněni čeští vzbouřenci před exekucí na Staroměstském náměstí v roce 1621,“ říká Jaroslav Pácha. „Mnoho vstupů však esesáci zazdili tak silnou vrstvou železobetonu, že se nám ji nepodařilo prorazit ani šest metrů dlouhým vrtákem.“
Proč? Stejnou otázku nabízí i studna. Němci ji zhruba v polovině hloubky přepažili. Účel obou počinů je nejasný. „Podle mě jsou ale jen dvě možnosti,“ soudí Jaroslav Pácha. „Zámecká skála byla po staletí provrtána bezpočtem štol. Němci chtěli betonem buď chránit něco, co do nich ukryli, nebo naopak zabránit, aby se podzemím do hradu někdo dostal.“
Že by se na Zbirohu skrývala například Jantarová komnata? Tak divoké spekulace Jaroslav Pácha odmítá. „Studnu začali vojenští potápěči zkoumat v roce 1965,“ vysvětluje. „Vytáhli jednu dřevěnou bednu plnou spisů. Pak je odvolali na šumavské Černé jezero a už se nevrátili“.
Co bylo obsahem bedny, oficiálně není známo. Zřejmě šlo ale o spisy zbirožské SS – seznamy vyznamenaných, padlých, nemocných apod. Podobné dokumenty nacházejí i dnešní výzkumníci.
„Když esesáci zámek opouštěli, naházeli do studny bedny s historickými zbraněmi chráněnými naolejovanými pilinami,“ říkají. „Snad si je chtěli později vyzvednout a dobře prodat. Na bedny se zbraněmi nasypali hlínu a všelijaký odpad. Teprve na tuto vrstvu svrhli bedny se spisy. Na ně pak hodili čtyři ruční granáty – jejich rukojeti jsme našli“.

Pod námi čtyři Nuselské mosty

Granáty potrhaly tajné spisy, voda zničila vzácné zbraně. Většina jich pocházela z Napoleonských válek. Jak se vůbec voda dostala pod přepážku zhruba 80 metrů nad dnem studny? Vysvětlení je prosté, vojáci sem svedli odpady z nádvoří zámku – kasáren. S tím esesáci nepočítali. Na povrch bylo v průběhu čištění vyneseno deset metrů navážky, zbraní a spisů. Co šlo zachránit, to majitelé Zbirohu nechali restaurovat a vystavují v současné expozici. Studna je dnes součástí hradního prohlídkového okruhu. Představte si pohled z výšky čtyř Nuselských mostů!

První sezona

Poprvé ve své historii byl zámek ve Zbirohu od 18.června 2005 otevřen pro veřejnost. Návštěvníci obdivovali jak citlivě rekonstruované prostory (opravena v té době byla ovšem jen část zámku, restaurování celého objektu trvalo léta), tak nově vytvořené expozice.

Zámecká expozice nabízí historii zámku od Přemyslovců po secesi, nabízející spojení dobových exponátů i zajímavých replik s hudbou a filmem. Dva salónky jsou věnovány Alfonsi Muchovi. Jeden představuje jeho působení jako velmistra zednářské lóže a druhý jako malíře. Velký sál, kde namaloval desítky obrazů, slouží pro koncerty a jednorázové výstavy, jeho prohlídka korunuje zámecký okruh. Druhá polovina zámecké instalace předvádí život šlechty v různých historických epochách.

Rekonstruovaná kaple po mnoha dlouhých letech opět slouží farníkům. V kapli je možnost konání svatebních obřadů.

www.zbiroh.com