V hlubokých lesích na pomezí Čech a Moravy, nedaleko vesničky Bohuňov, se skrývá tajemná a magická soutěska známá jako Čertova brána. Tato úzká průrva mezi Bohuňovem a Hutěmi se po staletí stala místem, kde se prolínají příběhy a legendy, které uchvacují duše poutníků i místních obyvatel.
Podle dávných pověstí se právě zde odehrálo setkání mezi silami dobra a zla. Věrozvěst Metoděj, který šířil křesťanství, měl v úmyslu vstoupit do Čech, aby zde šířil světlo víry. Ale Ďábel, který chtěl zabránit šíření této nové víry, zosnoval plán, jak zastavit Metodějovu cestu. Rozhodl se zatarasit Trstenickou stezku, která vedla přes hranice Čech, mohutnými balvany.
Každou noc, když se obloha zatemnila, se Ďábel pustil do práce. Sbíral balvany ze všech koutů a vší silou je vrhal do soutěsky. Obloha byla rozzářena blesky, jak se kameny s ohromným rachotem sesouvaly do údolí. Ďábel pracoval s neúnavnou zuřivostí, odhodlán dokončit své dílo do svítání.
Avšak právě když se zdálo, že jeho snaha bude úspěšná, ozval se první kohoutí zakokrhání. Kohoutí zpěv prorazil ticho noci jako stříbrná dýka a Ďábel se zarazil. V tom okamžiku se nad soutěskou zjevila Panna Maria, jejíž laskavý pohled a zářivá přítomnost naplnily údolí světlem. Ďábel, oslepený touto nebeskou září a přemožený božskou silou, pustil skálu, kterou zrovna držel, a s hněvem a bezmocí ustoupil.
Když se rozednilo, zůstaly po Ďáblově marném úsilí jen rozeklané skály, které dodnes strmí nad říčkou Křetínkou jako věčný důkaz jeho snažení a porážky. Na levém břehu říčky stojí vysoký útes, jehož stěny zdobí barevné pruhy. Lidé věří, že tyto pruhy jsou obrazy Panny Marie a kohouta, kteří společně zachránili vstup do Čech před Ďáblovými úklady.
A tak Čertova brána nejen připomíná dávný boj mezi dobrem a zlem, ale zároveň svým tajemným půvabem přitahuje ty, kdo hledají krásu přírody i duchovní inspiraci.