Dětská psychiatrická léčebna v Dubí

Léčebna bývala dříve lesním zámečkem. Výstavní vila pochází z druhé poloviny 19. století, v té době sloužila jako reprezentativní sídlo továrníka Antona Tschinkela. Ten vyráběl porcelán, soudky a také v Dubí založil klimatické lázně. Později ale upadl do konkurzu a o majetek včetně luxusní vily přišel.

Na ctěného pana továrníka ale záhy dopadla krize osmdesátých let, zkrachoval a jeho majetek přešel do konkurzu. Během okupace pak sloužila budova jako škola a po válce zde byla zřízena dětská ozdravovna pro nemocné tuberkulózou. Od začátku 50. let minulého století zde však začal působit zakladatel moderní neurofyziologie, profesor Jan Pfeiffer a místo se logicky stalo velice obávaným nejen pro místní obyvatele a návštěvníky lázní. V roce 1957 byla vila kompletně přestavěna na dětskou psychiatrickou léčebnu, přibyly i mříže do oken.

Na dětech se tu údajně zkoušely například elektrošoky.“Mám takovou zasutou vzpomínku, že jsem tam ležel na nějakém lůžku, v ruce jakési gumové hračky a je to spojené s velkou bolestí, vzpomínkou na dost tvrdé vyšetřování. Elektrošoky však nemůžu stoprocentně potvrdit,” vzpomíná na svůj pobyt v Dubí například Roman Szpuk, který tu coby šestiletý pobýval dva měsíce.

Počátkem 60. let začali lékaři v Dubí experimentovat také s podáváním LSD.Propagátorem této léčebné metody byl u nás v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různého množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit. A nouze nebyla pravděpodobně ani o fyzické tresty.

„Jednoho dne přišla velká krabice plná ampulí. V přiloženém dopise bylo napsáno, o jakou látku jde, a prosba, jestli bychom ji nevyzkoušeli a nepodali Sandozu nějaké hlášení. Původní dojem byl, že LSD je schopno na pár hodin navodit psychózu, což by mohl být užitečný zážitek pro psychiatry.  Když jsem pozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli – zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychiatrii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii.“   Stanislav Grof

Pacienti i lékaři léčebnu opustili v roce 1983, následně zde byl diagnostický ústav. Později začal celý areál chátrat, dům byl navíc poškozený výbuchem v kotelně. I tak byl ale dlouhé roky na prodej.

dubí2

Dopis sestry redakci: 

Sama jsem tam pracovala bezmála 28 let od r.68 až do jejího zrušení.Píšete ,že se pacienti směli zdržovat pouze v areálu léčebny.Ano byly to děti a my jsme za ně měli plnou zodpovědnost.Dítě mohlo v nestřeženém okamžiku utéci buď na rušnou Ruskou ulici nebo i jinam do vzdálenějších neohrazených prostor. Vzal byste si vy, odpovědnost na sebe za zaběhnuté nebo zraněné dítě.,?My jsme musely psáti protokoly o každém sebemenším úrazu dítěte. O elektrošocích, není nic známo.Některé děti byly velmi neklidné,dokázaly poranit sebe i druhé děti,musely být proto chráněny určitou izolací,dnes občas kritizovány některými navoněnými paničkami,které o takovéto práci nemají ani ponětí. Zapomněli jste se tam zmínit o dlouholetém primáři MUDr.Bošovi,který se této práci věnoval dlouhou řadu let. A to,že budova léčebny vypadá tak jak je zobrazena může turecké hospodářství v naší republice.Dříve,než opět hodláte napadnout nějaké zařízení,tak si opatřete potřebné pravdivé skutečnosti.

 

EVA: V Dubí jsem bydlela, řádové sestry chodily ven hlavně na louky za léčebnou. Říkali jsme jim Moravská pole. Děti co jsme potkávaly byly hlavně poškozené fyzicky. Nedávno jsme o tom mluvila se spolužáky a jsme na rozpacích.

dubi 3

MAPA ZDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *