Pohádka, domov i místo činu vraha Roubala

Hrůzostrašné místo s kouzelným názvem, to je statek Pohádka. Do pohádkové idyly má ovšem daleko. To, co se tu dříve odehrávalo, by se dalo spíše nazvat hororem.

Kolem opuštěného a chátrajícího stavení v jižních Čechách už léta kolují děsivé historky. Není snadné oddělit mýty od skutečnosti, co si lidská fantazie přimyslela a co se doopravdy stalo. Za zdmi odlehlé usedlosti vprostřed lesů se mohlo skrýt cokoli. Historie místa dříve nazývaného Christelhof se začala psát už v 16. století, kdy zde německá rodina Pangerlových postupně vystavěla tři stavení. Stály na mírném svahu louky a z jejich oken se nabízel pohádkový výhled do kraje. Do dnešní doby se dochovala jen nejmladší budova z 19. století. A právě k ní se váže událost zaznamenaná dobovým tiskem, která navždy změnila osud dříve poklidného obydlí.

25

Je 12. května roku 1828 a blízké městečko Strážov zachvátí velký požár, při němž dvě třetiny obce včetně radnice lehnou popelem. Obyvatelé nešťastnou událost dávají za vinu ošklivé stařeně, která se před časem nastěhovala do malé chatrče, která stávala na kraji stráně u lesa dole pod Pohádkou. Považují ji za čarodějnici, neboť vařila všelijaké lektvary na probuzení i uhašení milostné vášně, vyznala se v léčivých bylinách a uměla vyrobit i amulet na ochranu proti ohni. Je možné, že byla trnem v oku hlavně svým sousedům z Christlhofu, kteří si na ni po okolních vsích stěžovali. Strážovští se proto rozhodnou učinit jejím čarodějnickým kejklům jednou provždy přítrž. Vtrhnou do chatrče, vyvedou nešťastnici na louku a lynčují ji a kamenují. Zkrvavená čarodějnice se doplazí k nejbližší bříze a obejme ji. Než naposledy vydechne, prokleje samotu a její majitele.

27

Od té doby se na Pohádce začnou dít podivné věci. Obyvatele v noci děsí noční můry. Slyší čísi nářek a klapot dřeváků. Nicméně až do konce druhé světové války žije rodina Panglerova poměrně spořádaným životem. Vypráví se, že jednoho z Panglerových synů zastřelili, když se vracel z války domů. Jisté je, že v roce 1947 se celá rodina musela na základě Benešových dekretů z tehdejšího Československa vystěhovat. Statek byl přejmenován na Pohádku a střídali se v něm různí majitelé. Jako v pohádce se jim tu zřejmě nežilo. Jedna žena údajně zešílela a v pominutí smyslů odešla s dětmi do lesa. Její muž se pak oběsil. Poslední majitelku pronásledovaly tak dlouho zlé předtuchy a vidiny, že nakonec prchla k příbuzným.

Ta nejděsivější kapitola Pohádky se však začala psát až po listopadovém převratu, kdy si zchátralé stavení bez elektřiny pronajal tehdy 40letý Ivan Roubal, jeden z nejhorších sériových vrahů v historii České republiky. Vraždit ale začal až poté, co se na Pohádku přestěhoval. Do té doby neměl konflikt se zákonem až na to, že byl členem Svědků Jehovových, jejichž činnost totalitní režim zakazoval. Ze sekty však vystoupil ještě před rokem 1989.

Roubal měl původně v úmyslu chovat jeleny, ale úřady mu to nepovolili, tak si místo nich pořídil drůbež a černá vietnamská prasata. Na obyvatele nedalekého Čachrova působil na pohled slušně, jen si všimli, že se ke zvířatům chová bezohledně a krutě.„Měl dva koníky, které mlátil a jednoho snad i zabil. Jeho mrtvola se pak válela na louce,“ vzpomínal jeden muž, který si nepřál být jmenován. Jaké však nastalo mezi lidmi zděšení, když se z Roubala vyklubal nelítostný zabiják, který se neštítil vraždil pro peníze! Své oběti svazoval do kozelce a mafiánským způsobem jim omotal smyčku tak, aby se vlastní vahou nohou sami oběsili. Soud mu prokázal pět vražd, ale podezříván byl minimálně ještě ze tří. Jejich těla se však dosud nenašla. 

18

Spekuluje se, že klatovského podnikatele Františka Heppnera a jeho ruskou přítelkyni zavraždil právě tady na statku a jejich těla pak předhodil prasatům, aby zahladil stopy. Jejich zmizení vysvětloval odchodem do Německa, kam se prý chtěli ukrýt před českou policií. Přitom používal jejich auto, z bytu jim odvezl věci a rozprodal nábytek. Heppnerovu podomácku vyrobenou zbraň později použil při loupeži a dvou vraždách v kanceláři autopůjčovny ZAPAP v Bělehradské ulici v Praze.

Jistý podnikatel uvedl do policejního protokolu, že se Roubal jednomu ze svých synů svěřil, že Heppnera i Rusku zavraždil a jejich těla nechal sežrat prasaty. Roubalův syn tuto informaci policii potvrdil, ale u soudu ji pak popřel. Nakonec však soud musel dát za pravdu Roubalovu obhájci JUDr. Miloslavu Topinkovi, že „pokud nebudou nalezena těla pohřešovaných, nelze vyloučit, že tito lidé žijí.“ I tak ale dostal Ivan Roubal nejvyšší možný trest – doživotí, který si od roku 2000 odpykávál. V karvinské věznici zemřel 29.června 2015.

MAPA ZDE